Strážci hvězdné zahrady

Kdysi dávno, v budoucnosti tak vzdálené, že i největší dalekohled by ji nedohlédl, existovala malá jednotka imperiální gardy. Říkali si Strážci hvězdné zahrady, a místo bitev se starali o něco mnohem křehčího a krásnějšího — o planetu Floriana.

Na Florianě rostly kouzelné květiny, které svítily ve tmě. Každá měla jinou barvu a jiný tón. Když foukl vánek, celá zahrada rozehrála písničku, jakou by žádný orchestr na Terra nedokázal složit.

Kapitola první: Velká úroda hvězdných makovic

Jednoho dne dorazil rozkaz:

„Strážci, připravte zásilku hvězdných makovic pro Dětský úřad Impéria! Z nich se vyrábějí lampiony pro oslavy Dne světla!“

Poručík Lucian, moudrý, ale trochu zapomnětlivý velitel, svolal celou jednotku.
„Gardisté, dnešní den je sváteční! Budeme sklízet makovice! Pamatujte — žádné rozbíjení, žádné mačkání. Jsou křehké jako imperiální čokoláda během orbitálního bombardování!“

Gardisté běhali mezi květinami, zpívali veselé písničky a snažili se plnit košíky až po okraj. Strážce Grum tvrdil, že slyšel jednu makovici šeptat:

„Prosím, uřízni mě jemně, mám ještě tolik písní, co chci zazpívat!“

Lucian se smál, až mu spadla helma do květinového záhonu.

Kapitola druhá: Mlsný čmelák z Marsu

Najednou se ozvalo mohutné „bzzzzzz“. Přiletěl Buzzikus, obří čmelák z Marsu, známý svou slabostí pro sladkou šťávu z hvězdných makovic.

„Hej! Ty bručoune, to není pro tebe!“ křičel Lucian. Ale Buzzikus se nedal — kroužil, bzučel, a začal upíjet nektar z květů jako imperiální generál kávu během noční porady.

Naštěstí strážkyně Naya dostala nápad. Vytáhla obrovskou svítící květinu — tak velkou, že by se pod ní schoval i rhino transportér. Buzzikus ji okamžitě uviděl, zamilovaně ji objal a usnul, spokojený jako servitor po mazání kloubů.

Gardisté mu pod hlavu dali mechový polštářek a Grum mu začal plést malou čepičku z hvězdného vlákna.

Kapitola třetí: Císařovo tajné poselství

Když byla sklizeň hotová, dorazil starý servitor s holoprojektorem. Všichni se sesedli dokola a na obloze se objevil obraz starého muže v zlatém brnění (někteří říkali, že to je Císař, jiní, že reklama na cereálie).

„Drazí Strážci hvězdné zahrady,“ řekl hlubokým hlasem.

„Děkuji vám. Bez vašich lampionů by Den světla nebyl oslavou radosti. Pamatujte — i malé světélko dokáže zahnat největší stín.“

Gardisté tleskali, Grum tajně strčil jednu makovici do kapsy „na pozdější svačinku“ a Naya si utřela slzičku do rukávu.

Kapitola čtvrtá: Noční koncert a tichý stráž

Večer se všichni shromáždili u ohně. Kolem létaly svítící okvětní lístky a celá zahrada tiše zpívala. Lucian začal vyprávět příběhy o prastarých hrdinech, Miko kreslil návrhy lampionů ve tvaru tanku Leman Russ a Naya zpívala písničku o hvězdných zahradách.

Buzzikus spal spokojeně vedle ohně a občas ze spaní zabzučel. Grum hlídal s bolterem připraveným (až na to, že byl naložený krekry místo munice, protože dneska nebyla bitva, ale večírek).

Epilog: Hvězdná přání

V tu noc si každý přál své tajné přání.

• Naya chtěla zasadit nové zahrady po celé galaxii.
• Miko si přál vyrobit největší lampion, co kdy galaxie viděla.
• Grum si přál, aby Buzzikus nikdy nedostal rýmu (protože čmelák s rýmou prý bzučí falešně).

A jestli se ta přání splnila? To nikdo neví. Ale jedno je jisté: světlo Strážců hvězdné zahrady svítí dál, a kdo se nebál snít, ten ho viděl i v těch nejtemnějších koutech vesmíru.